ZAČÍNÁM

 

Jsem dalmatin Falcoušek. Narodil jsem se ve znamení Blíženců, když všechno bylo zelené a plné květů. I když bylo všecko už jenom zelené a květů bylo málo, vybral jsem si svou paničku a moje psí maminka mi řekla, že zůstanu tady, co teď žiju. Se mnou je tu víc lidí i pejsků a kočiček. Moje panička po čtyřech běhá, jen když mi pomáhá najít nějakou hračku nebo když chce, abych si s ní hrál. To se pak válí po zemi jako já a je veliká legrace. Má tlapky docela holé, nemá žádné drápky a ani z legrace nedovede kousnout. Musím dávat pozor, abych jí něco neudělal. Když si hrajeme ,,hop, hop, hop,, a já ji trochu škrábnu drápkem, nateče jí to hned a já dostanu pohlavek. To se urazím a jdu do svého pelíšku, kde si všem ostatním stěžuji :-) Když vidím, že už je moje panička dlouho smutná, vyskočím jí na hlavu a olizuju ji. To mě pak vezme do předních tlapek a hladí mě po hlavičce a já přitom čuchám jak pěkně voní po sušenkách.  Při mazlení na mě pěkně mluví a usmívá se a já tak rád poslouchám její hlas. Lísám se k ní hodně a pěkně vyžaduji, aby mne pořád hladila po hlavičce a za ouškama, aby věděla, že se mi to líbí. Když by se mi to nelíbilo, tak se nelísám. Když přesto ještě hladí, řeknu ne-e-e-e, a když pořád hladí, chytnu ji mými jehličkovými zoubky, dostanu pohlavek, uteču do pelíšku. Tam sedím, ocásek mám otočený kolem předních tlapek, a mračím se, protože jsem strašně uražený.

To na mne potom volá:,, Falco, pojď sem, Falcoušku!,, Ale já nejdu, protože jsem se urazil a taky nejsem žádný ,,Hej nebo počkej,, takhle kdyby mi dala nějakou dobrotu to bych možná šel,.. Falco, to je moje jméno, já nejsem žádný obyčejný pejsek. Já jsem dalmatínek Falcoušek z chs Petrovický vítr. Mám tmavě hnědé oči a tmavě hnědý čumáček a tečkovaná ouška a na tělíčku mám srdíčko z teček a puntíkaté tlapky a tečky mám vlastně všude a jsou také hnědé a ještě mám ocásek. A na zádíčkách mám tečky ve tvaru ,,V,, a moje panička se také jmenuje na ,,V,,. Myslím že jsem si ji vybral správně :-)

Když se mi moje panička směje, že se mračím, schválně se olizuji všude tam, kde mě hladila a pak jezdím ještě po hřbetě a po hlavě, kde mě taky hladila. Ona si taky myje tlapky pokaždé, když na mne sahá. Ale ona si nedovede svoje tlapky pořádně naslinit a olízat a směšně se čvachtá ve vodě. A oblízat si celý kožíšek, každé místečko, to už vůbec nedokáže.

Panička je vůbec velmi nešikovná. Nedovede chodit tiše, ani skákat po výškách, šplhat po nábytku, neumí si z poliček něco vyndat tak, abych to neviděl, neumí kousat boty a psát umí jen jednou tlapkou. A to ještě divným černým drápkem, který vůbec nedrápe, jenom zvláštně šustí a skřípe po tom bílém, na co ona píše. Když jsem to chtěl vyzkoumat, vypadl jí drápek z tlapky a skutálel se na zem. Já jsem udělal hups za ním, aby neutekl. Celou tlapku jsem si začernil, a když jsem si ji pak olizoval a chtěl umýt, začernil jsem si také jazyk a celou pusinku. Pejskové, ... to nebylo dobré.

Já umím psát oběma předníma tlapkama. Píšu teď do toho velkého, měkkého, co v tom panička odpočívá nebo spí a já s ní. V tom se rád válím a spinkám s ostatními zvířátky u nás doma. Nejraději všechno poskáču a poválím, když jsem špinavý. Nejlépe píše bahníčko ! To poskáču celou postýlku, to toho napíšu. Ale musím to dělat, jen když panička nekouká. Jinak by byl mazec. Ale já to i tak vydržím - budu si psát DENÍČEK.