Gregorkova mezinárodní socializace na psí výstavě :)) INTERDOG SHOW BOHEMIA Mladá Boleslav (CZ) 29.08. 2015

 30.08. 2015

Gregorkova mezinárodní socializace na psí výstavě :))

INTERDOG SHOW BOHEMIA Mladá Boleslav (CZ) 29.08. 2015 

Tuto sobotu jsme si udělali skvělý výletek na Krásnou louku do Mladé Boleslavi. Jelikož výstavy zde máme rádi, jsou vždy moc pěkné, příjemné a v přirozeném prostředí, tedy venku, rozhodla jsem se užít si ještě sluníčko poslední letní víkend na psí akci společně s naším "oranžovým blonďákem" :)

A protože každý v naší smečce rád výletuje, tentokráte jel pro změnu náš Gregorino ;)) , ale to už vám povypráví Gregorek sám ... 

"Už večer před výstavou, jsem ani netušil, že mě čeká tak hezký výlet plný různých překvapení a dobrodružství. 

Ráno se mi ale tááák nechtělo vstávat. . .

Hned brzy ráno, kdy mě panička nutila už o půl čtvrté vstát z postele a to ještě za tmy. Byl jsem celý zkoprnělý co že se to vlastně děje. Když jsem tedy vstal, viděl jsem, že ostatní kromě Cherrýtky nevstávají a maminka Judynka jen zvedla hlavu. Jakmile ale panička zarachotila pytlíkem s piškotkama, i Falcouš vyskočil z pod deky postele a jako střely jsme již stáli nastoupeni všichni na snídaňku.  Po té následovalo vyvenčení. Ten ranní chlad mlhy byl velice příjemný. Proběhnutí s Judynkou, Cherrynkou, Falcoušem, Akirkou a Timíčkem jsem zakončil olízáním Enýšky, naší 12ti leté bábušky a šup šup z5 do domu. A tam panička. . . , oblečená neoblečená, učesaná neučesaná, s botou i bez boty, hledala druhou.. Nevěděla, že jsem si ji před dvěma dny ukradnul a odnesl do kenelky, naší psí boudičky, kde jsem řiditelem. Tam si většinou vše co ukořistíme, ukradnem nebo se nám prostě jen líbí :D odnášíme a skováváme, je to naše prvotřídn "skovka". Takže panička to tam také šla zkontrolovat, bylo zase řečí u toho. . .  Bylo mi ale divné, proč je taška připravena na sedáčku a tak ona "zase" asi někam pojede.. 

Pěkná svižná ranní rozvička a hraní nikdy nesmí chybět ;))

Usoudil jsem, že tentokrát pojedu taky!! :D 

S PRONIKAVÝM a HLUBOKÝM POHLEDEM jsem seděl u svého pelíšku a zíral na paničku, aby mne vzala s sebou. No a představte si, když brala vodítko a dala pusinku všem, každému z naší smečkové rodiny, přistoupila a poslala mne ven. HURÁÁÁ Jupííí.. Sice jsem neměl ani páru, co mě čeká, ale byl jsem celý natěšený, že jdu taky. 

A najednou to přišlo. . , 

nejdeme dopředu, směrem kam chodím do "ŠkoHy" alias naše Škola Hrou, kde skáču přes překážky, kde prolézám tunelem a učím se poslušnosti a celkové své psí výuce.., ale na druhou stranu. Otevřela se brána a už jsme šupajdili tím směrem, kde vždycky slyším houkat vláčky.

 

Následoval tedy další level, 

kdy jsem se seznámil s vláčkem, s Hl. nádražím v Praze, se spoustou spěchajících lidí, s delším cestováním vláčkem, kdy nás čekal přesun Prahou, tam tramvajkou a z5 pěšky. Poznal jsem jak "voní" Praha ale také spoustu cizích a i ošklivých pachů. Nejvíííííce mi voněl stánek s fornetti, kde mi panička koupila 4 skořicové rohlíčky jako je kupuje prý Falcouškovi na "od cesty" :)) 

NO, BYL JSEM ZVYKLÝ JEZDIT JEN A POUZE NA TRAKTORU :)) ALE SPOLEČNĚ JSME ZVLÁDALI VŠE DOBŘE.

Byl to ale den plný překvapení. 

Jen jsme dorazili na místo, najednou jsem viděl tolik pejsků pohromadě, jako ještě nikdy. Podíval jsem se na paničku a ta se na mne usmála. Sice jsem úplně nevěděl, co bude následovat, ale o to víc to začínalo být dobrodružnější. 

Došli jsme ke kruhu č. 14, kde panička rozhodila náš super skvělý stan, dala mi tam můj vlastní spešl polštář se psími obrázky a také jseme si dal dvojitý drink (míchaná Double H₂O pro Gregorka recept: voda z našeho k-ráje Nord Bohemia Canis + voda z Interdog Bohemia Canis), vše jsem vypil z naší růžové mističky. :))

 

Cestou jsem načmuchal ale tooolik podivných pachů, ovšem buřty a klobásky jsem poznal ihned. 

Hned dva stány jsem měl celkem na dosah a pořád jsem tím směrem načmuchával, až paňucha usoudila, abych se netrápil voňavým prostředím, přesunuli jsme se o pár kroků blíž ke kruhu, ono se tam totiž také uvolnilo místo po posuzení plemene před dalmatínky. Nestačil jsem si prohlížel tolik cizích pejsků. Někteří byli tak zvláštní. Jedni měli delší čumáčky než já, jiní je měli zase o dost kratší než já, dokonce jsem viděl i pejsky skoro větší než já ale na ježčích nožičkách, netušil jsem že takoví existují. No a představte si, panička jak se pořád s někým vybavovala, jak za ní chodili hodně cizí lidé a pořád se jí na něco ptali, si ani nevšimla, že jsem si z její kabely vytáhnul ty filety pejskový (treska kachna kuře) a skoro všechny jsem je sněd :-))))))))

 

A najednooooooou............ 

najednou jsem zahlédl pejska, který byl tečkami podobný naší enýšce ale nebyla to ona. . A šup, hned vedle leželi další dva puntíkatí pejskové.. jak je to možné?? Je tu zde snad nějaký slet dalmatínků?? No, a co já vím :-D , raději si budu hlídat svůj polštář a svou růžovou mističku, co kdyby mi ji ti cizí chtěli třeba ukradnout a uloupit si do své psí kenelkové boudičky. . . 

 

Olalá... 

dívám se do prostoru kolem sebe, a hups šups, vidím zde malé punťíkované dětičky. Takto malé dalmatínky jsem naposledy viděl když jsem byl ještě sám malý a vzpomněl jsem si, že i já jsem přeci byl takové malé miminko. . . ,, Když jsem byl ještě malý kluk la la la nosil jsem péro šíp a luk . . " 

Připadalo mi divné, proč ostatní kolegové s puntíky chodili pořád do toho kruhu, vždyť já jsem seděl kousek vedle, přijel jsem se mezinárodně otrkat a nechápu že mne jiní pejsci tak přehlíželi a já se tak snažil, ale divadelní představení to bylo celkem pěkné.

Také nevím proč tam chodili malí a velcí dalmatínci na střídačku, pročpak tam nešli všichni najednou?? To já bych zavedl, aby se mohli všichni pohromadě sejít tam na tom místě a hrát si spolu a mazlit se a aaž do rána skotačit třeba. . To by bylo beva poznáníčko, vždyť já jsem tak společenský pes. 

No, dalmatínci se v tom divném kruhu střídali často a vůbec jsem nepochopil, proč tam všichni chodí dělat jednu a tu stejnou věc, chvíli stojí a chvíli běhají. To já přeci umím také, běhal jsem u koně hodiny a hodiny denně celé 3 roky.. 

 

Tak jsem se tak zadíval na paninku a už jsem se začal těšit, že tam do toho kruhu, k tomu pěkně oblečenému pánovi se půjdu ukázat také. 

Tak moc jsem chtěl, ale panička mi vysvětlila, že barva mých teček na soutěž nemůže, ikdyž jsem tak moc krásný chlapeček. A že na tuto soutěž nepřihlásila ani mé sourozence a ani mou maminku Judynku, protože je to také finančně náročnější a už jí nezbyly penízky. Tak jsem byl zase rád, že zbyly penízky aspon na ty mooc dobré psí pamlsky, které mám tak moc rád :-)))

I když už vím, že někteří pejsci mají zlé a nepřející páníčky, kteří o mne kdysi měli zájem jen jako o "atrakci , bylo mi to úplně jedno a do toho kruhu jsem stále chtěl. Vždyť já vystavuji úplně přirozeně většinu pachů či "zajímavostí" a to s vlohami mě přirozeně vlastními viz kdo nečetl naši Školu o loveckých vlohách - číst zde). Stále mne všichni okukovali. Byl jsem pro mnohé středem pozornosti, krásným dalmatýnkem pro mnoho jiných návštěvníků nebo účastníků výstavy a také mě poznal každý, kdo se zadíval do mých očíček. Dokonce i cestou z5 na vláček v Praze mě cizinka poznala jako "Beautiful dalmatin" a také jsem ji řádně poskákal na dvou a olízal jí celý namalovaný obličej. Dokonce jsem j dokázal říct, že se jmenuji Gregorek a po jejm George :)) Byla ze mě tak šťastná a nadšená, že si mě chtěla vzít a odvést s sebou do Anglie, ale to bych své milující paničce a smečce přeci nemohl udělat. 

 

Líbil jsem se každému kdo kolem mě prošel, 

návštěvníkům, chovatelům, dětem, a to mi dělalo mooooc a mooc dobře. Každý mě pomazlil a já jsem naoplátku bral všechny poctivě po dvou a všem jsem olízal obličej. Myslím že tolik pusinek, co jsem ten den rozdal, by se dalo určitě zapsat do Guinessovy knihy rekordů pro zvířata. Strašně moc jsem si přál jít se do toho kruhu podívat a ukázat se, že jsem stejně tak krásný jako všichni ostatní a že umím i jiné věci, než jen stát nebo běhat. Přemlouval jsem paničku jak jen to šlo, vždyť mám suprový rodokmen s například Trojnásobným vítězem prestižní soutěže CRUFT´S, mám všechny zoubky a mám puntíkovaná ouška a jako bonus jsem ještě tak mazlivý a přátelský pejsek. Umím udělat velmi okouzlujcí pohled těma mýma hlubokýma tmavýma korálkovýma očičkama. Moje maminka pomáhá léčit lidi, moji brášové také a někteří jsou dokonce mnoho násobní vítězové sportovní i pracovní kynologie, umím se mazlit ne o 107, ale o 257 % a také už umím dávat pac- levou zvlášt i pravou zvlášt. A to žádný punťa co tam byl nepředvedl. Všechny lidi rád pomazlím, poskákám, beru je po dvou zadních, abych jim dosáhl na obličej a řádně je olízal. Panička mi ale říkala, že to nejde, ale ať nesmutním, že třeba příští rok mě už vezme na soutěž, kde můžu i s jinými dalmatínky v celé své kráse soutěžit také o pohár. Byl jsem moc smutný, a nechápal jsem, proč se jim můj pěkný kožíšek nelíbí, bylo mi to líto. Copak je můj kožíšek tak odlišný?? Vždyť se tak leskne a je táááá hedvábný, dokonce jedna paní mi po cestě pořád říkala, jaký jsem to ale SAMĚŤÁČEK :) když mě mazlila. Do kruhu jsem ale nemohl, bylo mi to líto.

Z mého smutnění mě ale vyvedli kolem procházející lidé, kteří naopak můj kožíšek velice obdivovali a které jsem hned pozdravil a olízal. Líbil se i pánovi u stánků, který mi dal jako dárek sušené masíčko a paničce krásnou dalmatinskou brož, děkujeme !! :)

Počasíčko bylo vydařené, pod velkým stanem bylo i chladno a dobře a i když mi občas někdo vstoupil na polštářek nebo vlezl do růžové mističky s vodou, jasně a zřejmě jsem dával najevo, že je to moje. 

 

Poznal jsem mnoho hezkých dalmatínků a obdivoval jsem krásného německého punťu. 

Líbil se nám s paničkou ze všech úplně nejvíc :) Seznámil jsem se s mým nyní novým kamarádem Barnabáškem, krásným mladým čokoládíčkovým dalmatínkem, který vyhrál svou tř.  a získal u tak prestižního pana rozhodčího, jak říkala panička, vítězné ocenění. Naučil jsem se jezdit vláčkem a ochutnal jsem i Boleslavskou vodu, která mi tedy moc nejela. Moc se mi také líbil jak krásný Barny a teta Monika, tak i teta Katka s jejím mladým Hermeskem, líbili se mi i dalmatínci, které jsem viděl a dokonce jsem si našel kamarádku bloodhound-ku Terezku, se kterou jsem se i podělil o svou domácí vodičku. Také jsem moc fandil své psí kamarádce z Dobřichovic, která byla, dle mě, absolutní vítězkou. 

Na závěr moc děkuji všem paniččiným přátelům, kteří mě pomazlili, kteří nám pomohli a nebo nás i popovezli, Děkujeme !! :) 

Ať je můj úsměv odměnou :))

Domů jsme s paničkou dorazili hodně vyčerpáni, unaveni a jen jsem si napapal bříško dobrými těstovinkami s granulkami, olejíčkem a konzervičkou, po opakovaném přivítání jsem ostatním členům smečky slíbil, že jim dnešek budu vyprávět až zítra a uveleben jsem už usínal u paničky v postýlce. . ." 

S maminou Judynkou po večeři, jako dva otesánci, Dobrou noc :)

Myslím tedy, že náš Cíl byl naplněn, aklimatizace + civilizace + socializace Gregorka v tolika rušivém prostředí s tolika aktivními elementy proběhla až nad míru očekávání ;))