Jsme stále barbaři a nebo žijeme v moderním století?
Toť dobrá otázka, horší je to ale s odpovědí. Možná na ni přijdete, až si zde přečtete, jak se řádně věci mají a jak to nyní, bohužel funguje ohledně vypuštěných informací o plemeni dalmatin..
Dalo by se říci, že jsem se k dalmatinům téměř narodila. Vyrůstala jsem s nimi společně a to s veškerým děním okolo nich. Sport, chov, výstavy, kynologie, odbornosti, znalosti mnoha vážených odborníků, studie, praxe. Nikdy, nikdy by mě ale nenapadlo, že budu, bohužel i u jejich zániku. :(
Dalmatini se v naší rodné zemi celkem rozmohli, jak černě tak i hnědě tečkovaní. Plemeno tenkráte (asi před 40 lety) bylo velice vzácné, populárnejší se stalo až po filmu 100+1 dalmatin. Každý ho chtěl, každý musel mít také toho svého dalmatínka doma. Ale proč to píšu. Už tenkrát, se o plemeno lidé zajímali, nejen o pejska s tečkami na kožíšku, ale i o vedení, sportovní aktivity a také i o chov + zdraví těchto úžasných pejsků. Tím chci říci, že o zdraví dalmatinů včetně veškerého jeho vedení, se u nás před cca 40 lety zasloužilo ne málo lidí. Z těch nejvíce, kterých si vážím dodnes a stále se snažím jít v jejich stopách, učit se (člověk se učí celý život) a přistupovat znalostně skutečně zodpovědně, byl pro mě velice vážený pan Ing. Jan Findejs chs Ze Včelí zahrady, který si se mnou povídal i jako s dítětem, učil mě mnohému, vystavovatala jsem u něj a též jsem k němu vzhlížela jako je tomu dodnes, také jsem osobně měla tu čest s Ing. Ivo Peták, také pan Josef Smíšek chs Marios CS, také pan Fencl a též paní Mudr. Radana Zachová, která vedla dalmatiny u nás přes 40 let a též díky ní se plemeni hojně dařilo včetně i zahraniční spoluráce, a dále i moje maminka Zuzana Hejtíková, která mě též hodně naučila, vedla celý život a vede i dál a tak lemeno hojně kvetlo. Jak říkám, člověk se učí celý život a tito poradci, chovatelé odborníci a zasloužilí specialisté na dalmatiny ve všech směrech, těch si vážím dodnes. Lidé, kterých si vážím je hodně, nebudu je všechny vypisovat, ale chci říct Díky ! Za vše co jsem se od Vás naučila.
S mou matkou a sestrou, jsem už od mala jezdila po kontrolách vrhů, navštěvovaly jsme různé chs a učily se a učily. Patří sem i např. paní Věra Joštová chs Dianora, která všechny vždy vítala s úsměvem, manželé Gotthardovi chs Šumbera, kteří byli z Brna a též s nimi spolupracovala i má matka v KRK DK ČR, měli nádherné dalmatiny, perfektní rodokmeny, dále paní Věra Ivančulincová chs z Hrádku Kunratic, která patřila svého času k velice významným a měla také už i hnědě tečkované dalmatiny (z vrhu "N"), má matka u paní Ivančulincové též byla na kontole vrhu "U". Ano, tohle vše jsou velká jména s velkým V a já jsem je osobně znala, někteří již bohužel nežijí. Pro některé jména vzácná a vážená, pro jiné jména naprosto cizí. Mám ale zato, že opravdově zapálení, by tato jména znát také měli, jelikož je to Vážená historie dalmatinů v naší zemi. Takže jak říkám, u dalmatínků jsem téměř vyrostla a tohle je téměř zlomek toho, co vše se čloěk za ta léta naučil.
Nyní při "novém" vedení, při "nových" chs včetně "novorozených" odbornic a odborníků, se nestačím divit, co vše jsou s dalmatiny, jejich vedením a jejich působením jak u nás, tak i ve světě shopni páchat. A je mi to skutečně líto. Víte, hodně to vše zamrzí, kor když člověk ví a zná, jak je to doopravdy. Dalmatini si nezaslouží, aby se o nich psalo, jak jsou nemocní, jak trpí mnoho nemocemi a už vůbec si nezaslouží lidi, kteří přes svou pýchu nepřipustí, že by se mohli mýlit. :( A tak, když nevědí, prostě si to vymyslí tak, jak potřebují, aby otrávili myšlení i jiným a společně se pak u koryta nasytili. Mám pocit, že nahrabat si co nejvíce, je důležitejší, než správný přístup a zdravý selský rozum. Ač mě opět ukamenují, nevzdávám se a chci to změnit.
,,O tom, že pes má stále místo v lidské společnosti snad není nutné nikoho přesvědčovat." A stejně tak o tom, že každé plemeno má mít ve svém vedení znalce, kteří napomáhají plemeni růst, a nepatří k nim ti, co je jim odborná znalost k smíchu." Nemyslíte?..
Informace vypuštěné veřejnosti, např: špatné kyčle u dalmatina, viz zákaz Calcia při růstu štěněte ale zvýšený příjem vitamínu C, nyní článek o Sluchu viz popagace zabíjení hluchých štěnat, jak to dělají v Americe (není konkrétně uvedeno jméno), jako neříkám, článek Sluch není úplně špatný, řekla bych, spíše neúplný. A když takovýto názor ze statistik a ze studií, tak musí býti podložen, včetně "Názorů" celé Evropy, respektive celého chovu plemene dalmatin ve světě viz i např. Bulharsko, Rusko, Německo, Alžír, Albánie, Francie, Španělsko, celé Evropa + celosvětově, aby byla fakta úplná a názor ač studijní či ze statistik úplný. A ne jen Amerika, jelikož pak je takovýto přístup zavádějící a neúplný.... Navíc ne vše, včetně živých tvorů a zákonů přírody, se dá řídit dle tabulek, to prostě nejde. Tabulky, testy, statistiky,.. na tom se nedá chovat živá zvířata, ale pouze k nim můžeme přihlédnout v získávání informací. A ani neustále opomíjet otázku kam to celé vede. I my, řádní členi Dalmatin klubu ČR z.s., majitelé, chovatelé, kynologové ale i veřejnost zajímající se o dalmatiny, bychom se měli zasloužit o vzrůst plemene co nejvíce..
Zde vkládám konverzaci z fb DK ČR z.s., kde je spíše smutné, že se někteří smějí mým odbornostem. Ano, je jim k smíchu jak mé odborné vzdělání, tak i znalosti, ale už nikdo se nepozastaví nad tím, že to jde i lépe a že plemeno dalmatin takto ztrácí vše, co si za ta léta vybudovvalo. Vždyť, co si myslet o lidech, kteří svůj osobní názor motají do odborností? To je, dle mě, vysoce neprofesionální, a co si myslet o lidech, kterým jsou k smíchu skuteční znalci, odborní genetici a komora veterinárních lékařů? .... Vážená veřejnosti, co si myslíte o tomto jednání? ...
--------------tady vložit--------------------
Důležité je uvědomit si, že tyto problémy čekají každého z Vás, kdo vlastníte nebo si chcete pořídit dalmatina. Včetně plánů budoucích jako jsou plánovaný chov, krytí chovnými psy, výstavní činnost, sportovní činnost, a pokud budete chtít mít vlastní názor či mít jiný, než lidé, kteří se vysmívají odborným znalostem a vystudovaným kynologům, ač sami tyto studie nemají. Promiňte mi, ale nemohu sem nevložit např. tvrzení, že zuby rostou z patra a ne z čelisti... a že tito ani nevědí, kde má pes bedra.. Ano, v tomto duchu se vedení dalmatinů také celé nese. Je to trochu hrdinství se vysmívat, když znalosti nejsou.
Myslím si, že v dnešní společnosti by již kynologický svět neměl býti takto opovrhován, a že je spíše ostudné vysmívat se profesorům a znalcům, než vzít do vlastních rukou odpovídající přístup a specifiské charakteristiky plemene, jež je cílem prospět nikoliv je zabít a to přímo doslova.
